V Rumunsku už jsme a potřebujeme se dopravit od auta pod hory, dojet od nádraží někam blíže k horám atd. Jak na to?
Dálkovým autobusem
Rumunsko má docela slušně fungující síť dálkových autobusů a má k nim i centrální vyhledávač. autogari.ro U některých spojů ukazuje cenu, u jiných ne.
Součástí tohohle webu jsou i informace o jednotlivých stanicích – jejich adresa i přehled, jaké (dálkové) spoje z každého nádraží jezdí.
U některých nádraží jsou uvedeny i místní spoje, ale spolehlivost těchto informací není zcela stoprocentní – zejména u místních spojů si nechávejte rezervu na řešení neočekávaných situací „takový bus tu jezdí jen ve školním roce“ a podobně.
Zatím (2015) ale není k dispozici nějaký centrální e-shop s lístky. Některé společnosti umožňují objednávat přes web a platit kartou – ověřil jsem experimentálně v 2014 u Normandie . U jiných společností je uvedeno jen telefonní číslo, na němž si můžete (pravděpodobně rumunsky) zarezervovat lístek.
Zkušenosti
V roce 2013 jsme se chtěli přiblížit busem z Caransebeš (linkou do Hategu) na nástupní bod do Tarcu. Neobjednali jsme předem. Bus nás nevzal – říkal, že v běžný den mají volno a nebyl by problém, ale v sobotu dopoledne žádná místa nemá.
V 2014 jsme bez problémů koupili přes web a absolvovali cestu Caransebeš – Petrosani se společností Normandia.
Místním autobusem (maxi-taxi, maršrutka)
Kolem většiny měst funguje síť mikrobusů (maxi-taxi, maršrutek). Zajíždějí do okolních vesnic a většinou přejíždějí i do dalšího města.
Ve většině případů jsou to velké mikrobusy/malé autobusy – řekněme pro 16 lidí. Zastávky často nebývají nijak označeny – a reálně maršrutka většinou staví kdekoli na cestě na ní mávnete.
Kromě největších přepravních uzlů nebývá vyvěšen žádný jízdní řád. A často – zejména na trasách ven z města – odjíždějí ne podle času, ale až když se zaplní.
Je zcela běžné, že autobusové linky jezdí jen někdy (např. v době školní výuky).
Je potřeba se ptát místních, rádi poradí.
Zatím jsme se vždy dostali tam, kam jsme potřebovali.
- Globální vyhledávač v Rumunsku – určitě nepokrývá všechny místní spoje: http://www.autogari.ro/?…
- Busy kolem města Petroșani (pohoří Retezat, Godeanu, Vulcan, Paring) – info z 2026:
Taxíkem
Taxíků je všude dost. Sice mají taxametry, ale bez problémů jsme se dokázali dohodnout na ceně. Je to Balkán, takže co si dohodnete, to dostanete – když nás nevzal autobus z Caransebeš, odvezl nás do Sarmizegetusy (cca 55 km) taxík. Do Dacie Logan (krátký sedan, ne kombi) naložil kromě sebe i nás pět turistů s velkými batohy. Za tuším 50 EUR odvezl 5 lidí a najel 110 km.
Vlakem
Vlaky v Rumunsku jsou rozumně levné a země je protkaná sítí železnic. Nicméně nespoléhejte na to, že když je v mapě zakreslena železnice, tak taky jezdí. Spousta malých tratí se v uplynulých pětadvaceti letech uzavřela. Hlavní tratě jsou OK.
Ceny jsou rozumné. U spojů vyhledaných na webu CFR jsou vidět i ceny.
Národní železniční dopravce je CFR. Provozuje hlavní tratě, neprovozuje některé malé lokálky.
- web CFR.ro
- vyhledávač spojení infofer.ro
- vyhledávač spojení mersultrenurilorcfr.ro (plecari = odjezd, sosiri = příjezd)
Orientační mapa rumunských železnic . Vypadá přesně, asi neobsahuje všechny lokálky.
Mapa železniční sítě na webu CFR je detailnější. Šedivě jsou tratě, na kterých nyní asi nic nejezdí (např. na východ z Caransebeš).
Co víme?
- nejezdí železnice z Caransebeš na východ (Otelu Rosu)
- funguje soukromá železnice z Brašova do Zarnešti, i když na webu rumunských železnic její spoje nenajdete
Soukromé železnice: http://www.regiotrans.ro/ http://tren.transira.ro/
Rychlíky bývaly povinně místenkové (s nutnou rezervací). Osobní vlaky bez problémů.
Lesní železnice a místní úzkokolejky
Lesní železnice se ve starších cestopisech a průvodcích vyskytují často. Nepočítejte s nimi. Za posledních pětadvacet let skoro všechny zmizely. Když budete hledat, zjistíte, že jich jezdí už jen pár. Detailně jsou rozepsány v samostatném článku
Stopem
Stop je v Rumunsku regulérní metoda dopravy. Stopaře všude berou. Místní za stop běžně platí. Po nás většinou peníze nechtěli.
Přístup k dopravním předpisům je balkánský, takže mezi naše zážitky ze stopu patří například:
- Cesta na korbě něčeho jako dlouhá Avie, kde na většině délky nebyly bočnice.
- V šesti jsme stopli pick-up Dacia, kde seděli dva lidi. Tři si nasedli dovnitř … a řidič neodjel, jak bych čekal, ale nacpal nás zbývající na korbu k věcem. Zuby nehty jsme se drželi za mříž oddělující korbu od kabiny … a řidič se nijak netraumatizoval lidmi vlajícími na korbě, řezal serpentiny z Paringu k Petrosani rychlostmi blížícími se k osmdesátce.
- Cesta v dřevařském náklaďáku, batohy na korbě mezi kládami. Ty se postupně sesunuly … na vyndání batohů byl potřeba jeřáb.
- Na korbě veliké sklápěčky (asi na přepravu lomového kamene). Nebylo se čeho chytit a řidič pospíchal, takže jsme tam lítali jak nudle v bandasce.